Ride My Rocket

Když píšu tento příspěvek, je to asi týden od velkého vlasteneckého svátku ve Spojených státech. Pro mé mezinárodní čtenáře je to ta, kde pořádáme naši velkou oslavu s průvody a ohňostrojem a spoustou mávání vlajkami. Pijte hodně piva, jezte hodně masa. Nějaký politik pronese projev o svobodě a o tom, jak jsme nejlepší zemí na světě.

Letos se na to necítím. Podle poslední zprávy jsme na naší jižní hranici stále měli ve vazbě více než 2,000 20,000 dětí uprchlíků bez doprovodu, některé z nich ve stanových táborech k nerozeznání od věznic. A v jednu chvíli (došlo k nějakému politickému odporu, teď se to možná nestane) bylo v plánu vzít až XNUMX XNUMX dalších uprchlických dětí do vazby a držet je jako politické rukojmí v nesmyslném a hloupém vnitropolitickém boji, který vedeme. Je to státní terorismus ve velkém měřítku. Nenutí mě to, abych se zúčastnil průvodu nebo mával vlajkou.

USA si v 21. století získaly špatnou pověst, pokud jde o provozování vězení pro lidi, kterými vláda pohrdá:

Představa, že takové věznice ve stylu koncentračních táborů rychle rozšiřujeme – a naplňujeme je dětmi – mě nenutí jít si poslechnout vlastenecký projev. Letos ne.

Ale ohňostroj? Ohňostroje jsou cool. Zejména mě nikdy neomrzí rakety, které v závislosti na konstrukci mají aspekty jako zbraňové systémy, dopravní systémy a objekty velké krásy, když jdou „Kaboom!“. A samozřejmě pro pornochlapce, jako jsem já, nikdy nepřestanou být úžasně faličtí.

V době pulpových časopisů bylo opravdu běžné vidět bezmocnou hrdinku připoutanou k raketě nebo uvězněnou uvnitř jedné, právě když byla vypouštěna do vesmíru nebo na podobně nebezpečné a smrtící místo. Momentálně mám dlouhý seznam lidí, které bych ráda nominovala na cestu uvnitř této rakety, ale budu se muset spokojit se sněním, vzdechy a přáním:

Pokud chcete být vyloženě nechutní, doslovní a urážliví ve svých fantaziích o raketových ohňostrojích, umělec Gronc nakreslil tohoto lidského raketového jezdce pro svou sérii Explosive Girls v roce 2007. Stejně jako všechny Groncovy explozivní dívky se zdá být šíleně veselá ohledně hlučné a chaotické světelné show, kterou se chystá poskytnout:

Ze všech dívek na raketách mám nejraději ty vesele, neforemně oblečené tulácké dámy. Na raketě je horko, takže toho moc nenosí, a rozhodně se vezou na veškerém tom prudkém raketovém tahu, který pulzuje mezi jejich pevnými silnými stehny přímo z naší malé zapadlé jurisdikce. Oblečení mají v roztomilém malém uzlíčku kapesníků na hůlce přehozené přes rameno a mávají nám na rozloučenou, protože se už nikdy nevrátí.

Kam jde? Zvídaví muži chtějí vědět, ale je těžké na to odpovědět. Je tu verš z písně od komika Toma Lehrera, který podtrhuje obtížnost:

"Jakmile jsou rakety vzhůru,
koho zajímá, kam sestoupí?
To není moje oddělení, “
říká Wernher von Braun.

Šťastné vlastenecké svátky, všichni. A nezapomeňte sklonit hlavu.