Když byly orgie horké
Moje sexuálně nejprogresivnější kamarádka z vysoké chtěla uspořádat orgii. Nevím, jestli se jí to někdy podařilo. Vím jen, že pokud k jejím orgiím někdy došlo, nepozvala mě.
Pravděpodobně to stáhla. Ale pokud ano, musela pro to pracovat. To bylo na konci 1980. let ve Spojených státech amerických Ronalda Reagana. Epidemie AIDS zabíjela lidi vlevo i vpravo. Z pohledu vysokoškolských dětí příliš mladých na to, aby si pamatovaly 60. roky, byla sexuální revoluce „Hra skončila, člověče!“
Představa mé kamarádky o orgiích nebyla zrovna velkolepá. Maximálně půl tuctu důvěryhodných kamarádek. Žádné úchylné věci, hádám. Koneckonců, byla to holka z předměstí! Ale kluci z 80. let se stejně styděli za své tělo, byli sexuálně potlačováni a léta na ně útočili propagandou „bezpečného sexu“, která v podstatě slibovala smrt nebo znetvoření, pokud se člověk miluje mimo manželství bez celotělového kondomu a virové dekontaminace úrovně 5. Jen se svléknout v místnosti s pěti nebo šesti dalšími nahými lidmi by byl velký požadavek, ještě než se někdo někoho jiného dotkl.
Bylo to jen pár let poté, co sexuální revoluce „volné lásky“ zemřela. Ve zpětném pohledu přišla smrt okamžitě. Připusťme Playboy, penicilin a antikoncepční pilulku za vzestup volné lásky v 1960. letech. Budu kretén a řeknu, že to dostalo svou první smrtelnou ránu během policejních nepokojů na sjezdu demokratů v Chicagu v roce 1968, kdy se v návalu billy clubů zhroutila spousta osvobozujících myšlenek. Ale kulhalo to, jako spousta ideálů 1960. let, a také kalhoty s podivně tvarovanýma nohama, po většinu 1970. let. Moje vystavení se tomu prostřednictvím knih, časopisů, filmů a skutečných nudistických hippies utvářelo má předpubertální očekávání světa. A pak, přesně v době, kdy jsem přišel na to, jak zbičovat svou vlastní opici, bum! Headshot. Mrtvá revoluce. Už žádná volná láska. Vypadni o samotě, nastříkej se lysolem a šukej o tom své ženě, jestli někdy budeš mít.
Moje generace byla okradena a my jsme to věděli. Ale nemohli jsme s tím nic dělat. Sex se najednou stal nebezpečným a generální prokurátor se snažil zbavit porna . Došlo to tak daleko, že se někteří kluci na mé vysoké škole na protest převlékli za „sexuální policii“, pobíhali kolem a dělali velké zesměšňující představení, že se snaží zatýkat lidi za drobné projevy sexuality. Ale orgie? Kdepak. Jako sexuální ambice by to klidně mohlo být na Měsíci.
Dodnes nevím, kolik orgií se odehrálo v 1960. a 1970. letech. Určitě tam nějaké byly. Ale nemůžete se ponořit do současných časopisů pro dospělé, aniž byste viděli mnohem více orgií, než se zdá být pravděpodobné.
V dnešní době mám podezření, že orgie byly vždycky spíše jen ambicemi. Možná byla představa orgií jakožto vrcholného vyjádření ideálů „volné lásky“ atraktivnější než jejich samotná praxe. Ale nevím. Rozhodně jsem nemusel moc hledat, abych našel všechny ty kreslené obrázky orgií, které zdobí tento příspěvek. Možná takhle prostě lidé trávili sobotní večer v roce 1972?
