Orientalista Porno: Haremy a otrokyně

Před několika měsíci jsem zde na VPornBlogu psal o staletích dravých vikingských invazí. Tvrdím, že Vikingové tak silně poznamenali evropskou sexuální představivost, že stopy jsou stále viditelné v moderní pornografii. Dnes je mým cílem naznačit, že na jihu a východě podobná staletí traumatického konfliktu s osmanskými Turky a maurskými piráty, nájezdníky a otrokáři vytvořila pornografický žánr 19. století, kterému dnes říkáme orientalistické umění.

V 19. století, kdy parníky zlevnily a zlevnily cestování pracujících umělců, začali houfně navštěvovat severní Afriku a Blízký východ. Navštěvovali města „Orientu“, starověké ruiny i staré, ale živoucí budovy. Zblízka rozjímali o ztraceném odkazu východní poloviny staré rozbité Římské říše. Bolestivé dobytí Osmanskými Turky. Trvalá kulturní síla Konstantinopole. Naprostá neevropskost toho všeho!

Naštěstí pro nás jim to všechno připadalo neuvěřitelně sexy. Začali tedy chrlit nekonečné čtvereční akry odporných pláten. Nazí lidé ve veřejných lázních. Harémové scény, otroci na veřejné dražbě. Zaříkávači hadů, břišní tanečnice, všechny možné druhy exotiky s těžkou kůží, jaké si dokážete představit. Pokud to mělo kůži a šperky, namalovali to! Žádný příplatek za podtexty dobývání, kapitulace, dominance, podřízenosti, moci nebo bezmoci.

Dnes tomuto rozkvětu zaprděných „orientalistických“ obrazů říkáme, ale v té době se na trh dostal jako nic víc a nic méně než snadno prodejná pornografie. Tyto odporné malby posunuly evropskému publiku všechna ta správná kulturní tlačítka. V době, kdy bylo silně smyslné umění v evropském prostředí často tabu, dostalo orientalistické umění volný průchod. Proč? Možná kvůli exotice, možná kvůli kulturní zaujatosti. Nebo možná mix obojího.

Dovolte mi vysvětlit, co tím myslím. V USA společnost National Geographic prodávala časopisy s africkými ženami nahoře v travnatých sukních prudérní americké veřejnosti, protože (a) africké ženy pocházely z exotické kultury, kde byla toplessness „normální“, a (b) zveřejnění fotografií přišlo silný rasistický podtext, že africké ženy vlastně ani tak nebyly lidmi. Podobně orientalistické malby v Evropě představují smyslnost v imaginárním nebo fantazijním kulturním kontextu, kde je holá kůže normální. Nebo, pokud to není normální, přinejmenším ospravedlněno nějakým odporným dobrodružným kontextem, jako je harém nebo trh s otroky. A v každém případě tabuizovaná smyslnost přichází s komplexem kulturní nadřazenosti, který divákům zaručuje, že „orientální“ kultury jsou každopádně poněkud podřadné. Nahota a smyslnost se tedy „nepočítají“ - tyto obrazy si můžete koupit bez odsouzení.

Taky to fungovalo. Orientalistické obrazy s hojnou nahotou se prodávaly jako rohlíky po celé Evropě a sypaly umělcům do peněženek nekonečný proud zlatých mincí.

Dnes se nad tím akademici a intelektuálové vysmívají. Je to imperialistický hegemonní kolonialistický patriarchální odpad. Zeptejte se kohokoli, kdo ví, jak tento druh žargonu přehazovat, a on vám to s radostí řekne! Rozhodně to není výtvarné umění, horory ne.

Na druhou stranu, pokud najdete muzeum, které tyto kousky stále vystavuje, sledujte pěší provoz. Podlaha je doslova více opotřebovaná ve výstavních prostorách, kde jsou tyto věci zavěšeny. Lidem se to líbí. O sto a půl let později je to stále oplzlé, chlípné a zábavné. Docela krotké na moderní porno standardy, ale vůbec ne napůl špatné, když se soudí podle standardů své doby.